Historie hyperbarické medicíny

Předchůdci hyperbarické medicíny…

• První zmínky o léčebném využívání hyperbarického zařízení sahají až do17. století, kdy v roce 1662 britský kněz Nathaniel Henshaw zkonstruoval prototyp hyperbarické komory tzv.domicilium. To bylo využíváno k léčbě nemocných s poruchami zažívání, dýchání, odkašlávání a dalších obtíží.
• Důkazem o rostoucí popularitě léčebné hyperbarie bylo zřizování luxusních apartmánů sloužících jakopneumatické instituty. Ty se budovalyv 18. a 19. století v evropských velkoměstech jako byla Paříž, Milán a zejména v anglickém Bristolu.
• Dalším důležitým krokem v rozvoji hyperbarie, byl rok1877, kdy J.A. Fontaine  poprvé použilmobilní hyperbarický operační sál pro svou operační činnost (prováděl lehčí operace – např. operaci břišní kýly). Tehdejší vědci měli velké obavy z možných toxických účinků 02, proto pacienti během operace inhalovali vzduch nikoli kyslík.
• V roce1917 byla vynálezcem jménem Dagger zkonstruovánaprvní komora určená pro léčbu potápěčských nehod.
• Prvnívelká klinická komora, která byla dlouhá téměř 30 metrů, byla zprovozněna v roce1918 vědeckým pracovníkem Cunninghamem. Vůbecnejvětší komora v historii tzv. “Steel Ball Hospital” byla otevřena v roce1928 a dosahovala rozměrů jako šestipodlažní budova. Jednalo se však o léčbu bez vědeckého podkladu.

Základy hyperbarické medicíny

Za skutečné zakladatele oboru jsou považováni Brit Churchill-Davidson a holandský kardiochirurg prof. Boerema, kteří publikovali práce koncem 50. a počátkem 60. let minulého století. Dr. Churchill-Davidson prověřoval účinnost léčebné kombinace radioterapie a HBO u zhoubných nádorů. Pan profesor Boerema jako první prováděl náročné kardiochirurgické operace v hyperbarické komoře (transpozice velkých cév, korekce Fallotovy tetralogie). Ve svých studiích prokázal, že transport fyzikálně rozpuštěného 02 v plazmě v hyperbarickém prostředí stačí k přežití experimentálně exsanguinovaných zvířat s téměř nulovou hodnotou hemoglobinu. V hyperbarickém prostředí 3 ATA při dýchání čistého kyslíku byla zvířata ponechána 15 minut a během této doby nebyly zjištěny patologické změny na EKG a EEG, ani změny v parametrech vnitřního prostředí, konkrétně v acidobazické rovnováze. Po retransfúzi krve zvířata žila dále a nedošlo u nich k symptomům z anoxie. Své zkušenosti profesor Boerema shrnul v publikaci z roku 1960 “Life without blood”. Tato studie, seznamující s možností udržení života bez hemoglobinu pomocí inhalace hyperbarického kyslíku, se stala základním kamenem moderní historie hyperbarické medicíny.

Hyperbarická medicína v ČR

První hyperbarická komora u nás vznikla ještě v tehdejším Československu v Městské nemocnici Ostrava. Svou činnost zahájila v roce 1965. Impulsem pro zřízení tohoto oboru bylo vzrůstající množství pracovníků postižených těžkým pracovním úrazem či otravou oxidem uhelnatým, které bylo spojeno s rozvojem těžkého průmyslu v této oblasti.  Jednalo se o současně největší komoru v bývalém východním bloku a třetí v Evropě vůbec. Následně byly uvedeny v provoz další hyperbarické zařízení – v Praze, Košicích, Plzni, Kladně. V současné době je v ČR v provozu 13 léčebných hyperbarických komor.