AUTONEHODA PŘI NÁVRATU Z PRACOVNÍ CESTY

Když se devatenáctiletý Milan vracel na podzim roku 2012 z pracovní cesty domů, auto, které řídil, dostalo náhle smyk a v poměrně velké rychlosti narazilo boční stranou do stromu. Kabina automobilu byla nárazem natolik zdemolována, že se ho ze sevření poničeného plechu podařilo hasičům vyprostit až téměř po 15 minutách. Tato děsivá automobilová nehoda měla pro Milana těžké zdravotní následky.

Zasahující lékaři, kteří Milana ještě v bezvědomí převezli sanitkou do FN v Hradci Králové, mu diagnostikovali zlomenou čelist, tržné rány na hlavě a v obličejové části, natrženou slezinu, protrženou plíci, zlomeniny v oblasti pánve, traumatologické poškození mozku a zlomená žebra.

V takto zuboženém stavu si Milana od záchranné služby převzali na jednotce intenzivní péče Chirurgické kliniky v Hradci.  Milan byl po převozu částečně při vědomí, otevíral oči a pokoušel se hýbat končetinami. Bezprostředně se podrobil několika složitým operacím, které mu zachránily život.  Jeho stav se postupně zlepšoval a posléze se natolik stabilizoval, že mohl bezbolestně ležet na lůžku.  Hybnost končetin byla však velmi omezená a bolestivá, stejně jako chůze. Ačkoliv zvenku se Milan hojil celkem rychle, po traumatologické stránce byl stále ve velmi špatném stavu. Po podrobném neurologickém vyšetření byly u něho zaznamenány kvalitativní i kvantitativní poruchy formy vědomí, jež byly následkem poraněním mozku při nehodě. Nebyl schopný souvislé komunikace. Ošetřující lékaři mu proto doporučili přesun na lůžko na Jednotku intenzivní péče v Kladně, odkud se mohl podrobovat terapii v hyperbarické komoře.

Když na pracoviště hyperbarické medicíny Milana po třech týdnech od nehody přivezli, absolvoval sérii 25 hyperbaroterapeutických ponorů. Vše toleroval bez jakýchkoliv komplikací, naopak s velmi dobrým efektem. Hybnost dolních a horních končetin se zlepšila – dokázal hladce zvládnout cílené pohyby a posadit se na lůžku. Léčba byla doplněna tréninkem paměti. I ten přinesl výsledky. Začaly se mu vybavovat vzpomínky, o kterých mohl i v krátkých souvětích hovořit. Byl opět schopný vnímat okolí a absolvovat bezbolestně delší projížďky na vozíku po areálu nemocnice.

Po absolvování první série expozic mu byl předepsán rehabilitační pobyt v Jánských Lázních. Po nich byl již schopen na další expozice v roce 2013 přijít sám bez pomoci. Zadrhával se ale stále v řeči a občas se musel odmlčet, protože jeho mozek zatím nestíhal tak rychle zpracovávat informace.  Po roce od rehabilitace nás přišel navštívit, v této době již dvaadvacetiletý, do naší hyperbarické komory. Provozoval běžnou chůzi bez následků, mluvil již plynule a bez odmlčování, komunikoval s námi bez obtíží a nebyl pro něj problém ani pobrat všechny informace.  Milanova léčba trvala delší čas, ale přinesla skvělé výsledky. V současnosti je jeho zdravotní stav téměř na úrovni stavu před nehodou, a kdyby nebylo jizev, těžko by někdo poznal, jak těžkou autohavárii Milan prodělal.

Poděkování – dopis

TONUTÍ V HASIČSKÉ NÁDRŽI

Devítiletá Štěpánka se během léta 2014 vydala koupat s tatínkem a sestrou do přírodní nádrže v okolí Vlašimi. Bohužel byla u koupaliště otevřená výpusť, která Štěpánku po skoku do vody nasála a držela ji pod vodou. Hasiči ji vyprostili až po více než 20 minutách. Po oživovacích pokusech byl u ní obnoven srdeční rytmus a provedena intubace. Poté byla Štěpánka přepravena vrtulníkem do Fakultní Nemocnice Motol v Praze.

První prognózy nebyly moc příznivé.  Štěpánka po deseti dnech sice již dýchala samostatně a byla jí odstraněna intubace, ale byla neklidná, nereagovala na okolí a nebyl u ní obnoven polykací reflex. Stále přetrvávaly symptomy dětské obrny. Byla jí proto předepsána léčba v hyperbarické komoře.

Tak se asi 20 dní po nehodě dostala Štěpánka na naše pracoviště Hyperbarické medicíny v Kladně. Pokroky v léčbě se zanedlouho dostavily. Štěpánka se po prvních 14 dnech v našem zařízení znovu usmála na maminku, samostatně polykala a byla schopná vykonat jednoduché pohyby a to i hlavou – jako projev souhlasu na otázky, které jí byly položeny. Během 3. a 4. týdne se zlepšil její stav i po psychické stránce – rozvíjelo se u ní porozumění v komunikaci, mluvení a byla schopná pojmenovat hračky a vzpomenout si na svůj dosavadní život. Opětovně začala číst, počítala, a to i anglicky. První snahy o krůčky brzy vystřídaly pokusy chodit i bez dopomoci.

Po absolvování 30 expozic, což trvalo asi měsíc, Štěpánka hyperbarickou léčbu ukončuje a odjíždí na rehabilitaci do Jánských lázní. Na začátku roku 2015 je již Štěpánka schopná navštěvovat na dvě hodiny denně školu. Věnuje se pečlivě rehabilitaci a navštěvuje logopeda. Za šest měsíců od nehody udělala veliký pokrok a věříme, že bude i nadále pokračovat.

DIABETICKÉ A NEHOJÍCÍ SE DEFEKTY

V listopadu 2014 pacientka J.B. s dg. diabetes melitus II. typu po amputaci III. – V. prstu levé dolní končetiny přichází k hyperbarické oxygenoterapii. Po 12 expozicích, při překladu do jiného zdravotnického zařízení, je její léčba v hyperbarické komoře ukončena, i když se začíná projevovat příznivý vliv hyperbarické oxygenoterapie. Pacientka je léčena pouze konzervativní léčbou.

Do srpna 2016, kdy pacientka přichází znovu do nemocnice, není rána zhojena. V červenci 2016 dochází k otékání dolní končetiny, zhoršily se bolesti pahýlu levé dolní končetiny. Došlo k prohloubení defektu, z kterého vytéká výraznější sekrece s mírným zápachem. 5. 9. 2016 provedena nová operace – resurtura rány pahýlu levé nohy po amputaci dle Pirogova. Rána je dehiscentní, okraje vitální, spodina s fibrin. nálezy, mírná sekrece. Pro špatné hojení dne 4. 10. 2016 indikována hyperbarická oxygenoterapie. Bohužel po 13 expozicích dochází k amputaci v oblasti kotníku. Pacientka se k léčbě hyperbarickou oxygenoterapií vrací dne 19. 10. 2016. Léčba je kombinována ještě s léčbou podtlakem a již po týdnu se začínají dostavovat úspěchy – rána se pomalu začíná zacelovat.

FRAKTURA METATARSU

U 28 letého pacienta P.P. – profesionálního sportovce – freestyle motokros – došlo při tréninku na trampolíně v červnu 2019 k fraktuře V. metatarsu na pravé dolní končetině. Proveden operační výkon.

16. 7. 2019 revize osteosyntezy V. metatarsu PDK pro infekt. Provedena extrakce šroubu, debridement, lavage, nasazeny antibiotika.

28. 8. 2019 – 10 dnů po dobrání antibiotik

Pacient opětovně přichází na chirurgické oddělení Rehabilitační kliniky Malvazinky. Provedena evakuace hnisu, stále purulentní sekrece, okolí rány zarudlé. Doporučeny berle, šetřit se, elevace končetiny, lokální ledování, krytí rány a antibiotika. Indikována hyperbarická oxygenoterapie, kam pacient dochází od 27. 8. 2019.

V průběhu září rána téměř zahojena. Pacient po konzultaci s ošetřujícím chirurgem odjíždí trénovat. Při trénincích došlo k opětovné fraktuře metatarsu pravé dolní končetiny a v současné době pacient podstupuje další léčbu.

AUTONEHODA

Pacientka M. H. se dne 3. 9. 2018 stala účastnicí dopravní nehody. Seděla na místě spolujezdce v osobním automobilu. Z vedlejší silnice došlo k nárazu od druhého osobního automobilu v neznámé rychlosti. Pacientka byla zaklíněná, vyprošťována a od počátku v bezvědomí. Utrpěla poranění hrudní aorty – pseudoaneurysma, edém mozku, kontuzi levé ledviny, kontuzi levé plíce vpravo, frakturu žeber vpravo a frakturu skeletu pánve. 26 dní byla napojena na plicní ventilaci.

18. 10. 2018 přeložena z Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové na Metabolickou JIP Oblastní nemocnice Kladno, a. s. Zde pacientka podstoupila 31 expozic hyperbarické oxygenoterapie.

22. 11. 2018 byla léčba v hyperbarické komoře ukončena a pacientka byla předána zpět do Fakultní nemocnice Hradec Králové. Pacientce v průběhu léčby byla odstraněna tracheostomická kanyla. Při překladu přetrvávala pravostranná hemiparéza, na pravé dolní končetině až plegie, zřetelně sledovala pohledem, co se kolem ní děje. Levou horní končetinou šátrala kolem sebe, do pravé ruky cíleně uchopovala věci.

V létě 2019 přišel od pacientky nádherný pozdrav:

NEPÁLSKÁ EXPEDICE

Horolezec M.K. se v říjnu 2017 účastnil expedice do velehor v Nepálu.

Dne 30. 10. 2017 200 m před vrcholem se objevily omrzliny na rukou i nohou. M.K. se vrátil do základního tábora a byl převezen do nemocnice v Káthmandú, kde byl hospitalizován od 30. 10. 2017 do 8. 11. 2017. Zde mu byly podávány vazotodilatační infuze a kortikoidy. Došlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Po ukončení hospitalizace návrat do ČR a od 11. 11. 2017 hospitalizace v Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie Vysoké nad Jizerou pro omrzliny s nekrózou tkáně. Hospitalizace ukončená 15. 11. 2017 a indikována hyperbarická oxygenoterapie pro nehojící se defekty na LDK, demarkující se nekróza I. – V. prstu PDK, lividita nehtu palce dx, lividita a otok distálního článku III. prstu PHK, lividita a otok distálního IV. a V. článku prstu LHK.

U pacienta došlo ke zhojení prstů na dolních končetinách, omrzliny ustoupily a v současné době pacient konstatuje, že pouze v chladném počasí má chladné poslední články prstů na horních končetinách.

HOJENÍ DLOUHODOBÝCH RAN

Pětapadesátiletý pacient J. CH. dne 8. 5. 2018 utrpěl při srážce motocyklu s malotraktorem kontuzi pravého hlezna a nohy hrozící kompartment syndromem. Pacient byl tři týdny hospitalizován na Ortopedicko-traumatologickém odd. Nemocnice Mělník. K nám pacient přichází po čtyřech týdnech od nehody z ambulance hojení chronických ran, kdy je v ranách nekróza – převážně na plosce nohy s otokem pravého přednoží.

V časovém rozmezí od 5. 6. 2018 do 14. 8. 2018 u nás pacient J. CH. absolvoval 40 expozic dle plánu pro hojení dlouhodobých ran. Pacient dochází na 20 expozic každodenně, další expozice jsou rozvrženy na 3 – 4 expozice za týden.

Po skončení léčby probíhalo ještě dva měsíce dohojování ran. Léčba byla plně ukončena v polovině října 2018.

6. 6. 2018 – začátek hyperbaroxie

8. 7. 2018 – po absolvování cca 25 expozic

13. 8. 2018 – po absolvování 40 expozic – léčba byla ukončena ošetřující lékařkou, dále již dohojování pouze v péči lékaře ambulance hojení chronických ran

16. 9. 2018 – měsíc po skončení hyperbaroxie

18. 10. 2018 – 2 měsíce po skončení hyperbaroxie, ukončení léčby v ambulanci hojení chronických ran